SMIK 2016

23. mistrovství světa ve SMIKu proběhlo 17. listopadu 2016 v Jevanech na mapě Aldašín. Cílem proběhlo rekordních 315 závodníků. Mezi ženami získala svůj druhý titul Marie Pospíšilová z Kotlářky Praha, novým mistrem světa mezi muži je Jiří Valeš z Lokomotivy Plzeň.

O letošním SMIKu by se dalo napsat (a nejspíš ještě bude napsáno) hodně, ale stejně asi nejvíc lidí zajímají postupy medailistů a fotky - jsou o kousek níže na této stránce a tohle jsou odkazy na ně.

Ze všech dosavadních mistrovských závodů ve SMIKu se ten letošní konal nedále od Prahy, na největší mapě (formát A3 jsme měli už v roce 2014, ale tehdy se na mapu vešel doplňkově i jízdní řád) a v nejpestřejším prostoru. Na mapě Aldašín se nacházelo všechno - rovinatý čistý les, zvlněná pasáž s hustníky, jeden svah s terenními detaily a druhý s kameny a skalkami. K tomu i podrostem zarostlejší úsek, kde se kontroly sice nenacházely, zato delší úsek bez kontrol nabídl volbu postupu. Velká obora Aldašín uprostřed závodního prostoru pak postavila závodníky před rozhodnutí, zda celou oboru zvládnou oběhnout, nebo to raději nebudou riskovat. Pro dobrý výsledek se ukázalo jako nutné oběhnout oboru i v kategorii žen, všechny medailistky naběhaly přes 8,5 km v ne úplně rovinatém terénu. Závodníci s vysokými ambicemi měli na výběr ze dvou základních strategií, oběhnout oboru po směru hodinových ručiček nebo proti jejich směru. Varianta "proti směru" pak vyžadovala ještě další větší rozhodnutí, a to kdy zamířit k hodně body ohodnoceným kontrolám ve kamenitém svahu na západě blízko startu a cíle. Ženám se ale do těchto míst nakonec běhat nevyplatilo.

Rekord v účasti nakonec padl jen těsně, přestože snad 14 dní před termínem přihlášek byla kapacita závodu vyčerpaná a šlo se přihlašovat jen mezi náhradníky. Ti se nakonec všichni dílky odhláškám na poslední chvíli do startovní listiny dostali, ale je otázka, kolik dalších zájemců si řeklo, že už nemá cenu se přihlašovat. A pak dost lidí nepřijelo a zbyly nám desítky map. Každopádně jsme si letos potvrdili, že v dostatečně rozlehlém prostoru se dá při dobře rozmyšleném umístění startu, organizaci cíle a naplánování přesunu kontrol udělat závod tak, aby se závodníci vyhnuli nadměrným tlačenicím u kontrol i při účasti přes 300 závodníků. Takže si už nebudeme do budoucna říkat, že další rekord nechceme.

Velkou radost nám udělalo i fungující zázemí v Restauraci Na Statku v Jevanech. Poosmé v historii SMIKu jsme měli centrum v nějaké restauraci a konečně jsme narazili na takovou, kam se budeme rádi vracet a kde zároveň znovu rádi uvidí i nás. Díky za to jak provozovatelům restaurace, tak závodníkům. Snad všechny stoly v restauraci byly po závodě obsazeny a to závodníky, kteří si objednávali jídlo. Na to jsme v minulosti nebyli zvyklí. A nejspíš i dobré zázemí restaurace pomohlo tomu, že na vyhlášení zůstalo 11 ze 12 vyhlášených. To je také neobvykle vysoký počet.

"Přepsané časy do legitky je pěkná blbost. Vůbec nebylo vidět ražení...", to napsala i vítězka Majka Pospíšilová a plně s ní souhlasíme. Experiment s novými průkazkami z vodovzdorného materiálu Tyvek vedl nečekaně k tomu, že ražení bylo ještě méně čitelné v těch případech, kdy si závodníci do políček průkazky něco napsali, nalepili si na ní jízdní řád nebo si ji prostě jen zabalili, což je tedy zbytečné. Pro závody typu Bedřichovská pětihodinovka jsou průkazky z Tyveku jednoznačně přínosné, na neupravené průkazce jsou vpichy vidět dobře a nikdo do cíle nepřiveze salát, ale pro SMIK je to otázka.

Za věnování cen pro vyhlášené si zaslouží poděkování Sporticus, eshop a nově už i kamenná prodejna se sportovním zbožím. S tiskem map a letos i průkazek a jízdních řádů tradičně pomohl Žaket. A poděkování samozřejmě zaslouží i všichni pořadatelé. Dávno už to nejde bez pomocníků z jiných oddílů, ti zaslouží poděkování dvojnásob, ale letos se sešla nebývale početná sestava bývalých nebo už na závody téměř nejezdících slávistů, kteří mají zásluhy za rozvoj SMIKu v dávné minulosti. Třeba ceny předával bývalý předseda oddílu a aktuálně čerstvě zvolený senátor Láďa Kos.

Kompletní výsledky
Mapa závodu se zakreslenými postupy všech medailistů
Jízdní řád kontrol (PDF)

Fotky

• Honza Šafka - ze startu
• Jirka Fišer - migroval s kontrolami 38, 44, 49, 42 a 34
• Martin Sajal - migroval s kontrolami 31, 32, 43, 40, 38 a 34; včetně 2 fotek od Radky Blaťákové ze startu
• Honza Müller - závodník, který stíhal i fotit - v rámci článku na webu hostivického oddílu
• Bára Šimšová - start, závod i cíl, nejvíce fotek a k tomu ještě 5 získaných bodů :-)
• Honza Šafka - z procházení terénu před závodem v srpnu

Kde se píše o SMIKu

• Marie Pospíšilová na webu Kotlářky - oproti komentáře k postupům, který máme zkopírovaný i zde, je tam navíc mapa s vítěznými postupy z QuickRoute (tam je i vidět, kde běžela jak rychle)
• Petr Šrámek na webu OB Říčany - navíc mapy s postupy pár říanských závodníků najdete v jejich archivu map
• Věrka Ďoubalová na blogu tří sester z Dobrušky - včetně postupů Věrky (11. místo) a časem tam budou i podrobnější postupy Jany Peterové (2. místo)
• Tomáš Jíra na webu OK Kamenice
• Honza Müller na webu OB Hostivice
• KOB Kladno
• Blog Zuzky Procházkové
• Markéta Zelená - o letošním SMIKu a trochu i těch předchozích z veteránského pohledu (Markéta nám poslala své dojmy emailem, takže zveřejňujeme dole na této stránce)
• Jirka Valeš na webu Lokomotivy Plzeň

Postupy a komentáře medailistů

Jiří Valeš, 1. místo, 41 bodů, naběhal 10,9 km

Kontroly jsem bral v tomto pořadí: 37A, 36A, 35A, 47A, 52A, 45A, 51A, 50B (čekání cca minutu), 39B, 42A, 49B (čekání 2,5 minuty), 44C, 38C, 34A, 43B, 40C (čekání minutu), 32C, 31C, 41C, 48C, 46C

Na startu jsem se rozhodl oběhnout oboru po směru hodinových ručiček, nejdříve sebrat kontroly více rozházené a na závěr si nechat velkou koncentraci kontrol v jižní a západní části mapy, kde se uvidí podle zbývajícího času. Stačil jsem ještě detailně promyslet první čtyři kontroly a následně už bylo odstartováno.

Celkem to šlo hladce, stejné kontroly byly blízko u sebe a tak se člověk mohl rozhodnout na poslední chvíli, kde danou kontrolu zastihne. Snažil jsem se mít dopředu načtené jízdní řády na následující tři kontroly, abych běžel co nejvíce plynule. Až na tři menší čekání se vše dařilo. Asi deset minut před koncem, při pohledu na zbývající kontroly, jsem viděl, že všechny jsou při cestě a mohl bych stačit posbírat všechno.

Nakonec jsem vzhledem k časové tísni vynechal kontrolu číslo 33, což mi mrzí, neboť byla při cestě a chybělo mi přibližně půl minuty na to, abych ji orazil a zároveň stačil dorazit do cíle včas :)

Tomáš Rusý, 2. místo, 40 bodů, naběhal 10,7 km

Taktika byla vymyšlená celkem okamžitě, a to že se bude obíhat obora zleva. Důvod byl prostý a to, že závěrečný shluk kontrol před cílem byl blíže odspodu a bylo vhodné si nechat trochu možnost jak upravit postupy ke konci závodu, až budem lépe vědět jak vychází čas. Navíc kontroly při postupu ze severu dost naskakovaly a nebylo tam nic moc co řešit. Čelo závodu se pak seběhlo na 49B, kde čekáme na otevření a pak ještě jednou na 40C (otevření v čase 44). V tuto dobu zbývají jen kontroly 32C, 41C, 48C, 33C a 31C a 16 minut, což vypadá, že by mělo být celkem ok. S Lukášem ale děláme chybu na 32C (cca 1 min) a pak i na 48C (45s), takže mi nezbývá nic jiného než běžet do cíle co to šlo. Jirka s Tondou berou trochu horší variantu (31 po 32ce) a tedy také nestíhají...

Aleš Balcar, 3. místo, 40 bodů (41 mínus 1 trestný), naběhal 11,1 km

Po obdržení mapy jsem byl překvapen velkou plachtou a hledal jsem nejdřív nějaké záludné kontroly, ale nic moc jsem nenacházel. Už po prohlédnutí jízdního řádu to vypadalo, že tam žádné příliš záludné nebudou. Po dalším zkoumání mapy jsem vymyslel, že to vezmu zprava a začnu v tom rohu hned pod startem, stihl jsem to naplánovat až po tu 51ku a i na závěr jsem se stihl podívat, že tam posbírám nějak ty jedničky v céčku podle síly a času. Celou dobu jsem se ale trochu bál, že skončim na druhým konci mapy někdy v čase 40 a nebudu to stíhat zpátky. Tudíž jsem vyrazil svižně na 48A, cestou na další kontrolu (41A) jsem už šel sám, traverzoval jsem svah a oběhl hustník spodem, na kontrole jsem taky byl sám, což bylo fajn. Pak jsem vzal asfalt na 32A a začal podrobněji plánovat kontroly 40, 43, 38, 34 a 49. Vyšlo mi z toho nakonec, že bude fajn vzít 43A a poté stihnout 44A do 17ti (byl jsem tam v čase 15) a pak už přes 38B na 40A a přes 34A na 49A, kde jsem byl asi ve 21. Cestou na 42A koukám, že by bylo fajn stihnout 50B, abych pak nemusel čekat na céčko a navíc už na startu jsem si řikal, že u tý 50ky by bylo fajn být do těch 30ti, abych to stíhal zpátky. Kopec nahoru pokračoval ještě i ze 42ky dál, ale zvládl jsem ho ještě vyběhnout a potěšilo mě, že jsem potkal první borce v protisměru už, což mi dodalo na důvěře, že to oběhnout stihnu celé. Na 39C jsem přiběhl akorát v čase otevření ve 28, tudíž 50B byla už v pohodě. Na 51A to šlo ještě dobře, ale pak se začala projevovat únava z první půlhodinky a také nedostatek tréninku v posledních týdnech a další postup se mi moc nepovedl. Šel jsem prostě nějak rovně hustníkem, což nešlo moc dobře, pak jsem tedy zvolil údolní cestu dolů a z ní jsem ještě uhl doprava po cestě, což byla taky blbost, jelikož jsem musel zase 4 vrstevnice nahoru (dřív to doleva uhnotu nešlo, samý ostružiny...) 45C jsem razil někdy ve 38 a pak jsem musel na 52C, čímž mi utekla už šance na 35B a musel jsem čekat asi minutu na 35C do času 45. Chvilku jsem přemýšlel, zda se na ní nevykašlat a neběžet raději dále, ale zvolil jsem odpočinek, který už byl stejně potřeba. Při čekání jsem alespoň donaplánoval další postupy. 36C jsem raději vypustil a valil jsem na 47C, další postup na 37C jsem šel úplně pitomě zleva po cestě, místo toho abych šel zprava. Měl jsem přehnutou mapu a vzhledem k únavě mi to holt nemyslelo, nohy naštěstí ještě věděly, co mají dělat, takže jsem razil někdy v čase 52:30 a tak jsem si řekl, že ještě půjdu na 31C. Když jsem na ní doběhl v čase 55, všiml jsem si ještě 33ky, tak jsem si řekl, že to zkusím. Šel jsem naplno a z hustníku jsem vyběhl dost dezoirentovaně, a když jsem stoupal svahem nahoru, spletl jsem si dva hustníky dole a vystoupal jsem až do toho sedla 200 m za kontrolou, ale to jsem si ještě myslel, že kontrola je dál přede mnou. Na hodinkách už ale bylo 57, tak jsem ji vzdal a běžel jsem po cestě na cíl, po chvíli běhu po cestě si najednou uvědomuju, kde jsem, a tudíž jsem ještě na tu 33ku zahnul, což mě zdrželo jenom na chvilku. Když jsem pak byl zpět na cestě, už bylo 58 a tušil jsem, že už to asi nedám. Dal jsem do toho vše, ale v 60 jsem razil 46C a tak to bylo jasné, že jeden trestný bod mě nemine. Hodně mě pak mrzela ta minutová chyba na 33C, bojoval bych býval o vítězství. Tak snad zase příště bude nějaká šance...

Marie Pospíšilová, 1. místo, 34 bodů, naběhala 9,4 km

Časový plán závodu. Časy jsou orientační, co se dělo mezi těmito časy, raději nechtějte vědět. Zapsány jsou všechny myšlenkové pochody, které se týkaly závodu. Ty ostatní taky raději nechtějte vědět.

-60´ Diskutujeme nad tím, jaké jsou triky na SMIK. Já na žádný nepřicházím, tak odkoukám aspoň to, že si přepíšu do legitky jízdní řád.

-5´ Dostáváme do ruky mapu. Já bohužel jediné, co vím, že absolutně neodhadnu svoji rychlost. Netuším tedy, jestli se mi podaří v časovém limitu oběhnout oboru. Zároveň taky vím, že nejsem moc schopná naplánovat, kde v kolik budu (vím, že jste tohle asi nechtěli slyšet, ale snad potěším aspoň některé závodníky, že v tom nejsou sami:). Jediné, čím jsem si jistá, že neoběhnu vše. Volím proto variantu "spodem". Přijde mi, že je tam více kontrol, než nahoře. Takže kdybych nestihla obíhačku, mám "v kapse" víc bodů.

00´ Plán mám maximálně na tři kontroly dopředu - chci sebrat 32A (31 mohu vzít na konci, je blízko cíle), dál 43A a 40A. Vybíháme s davem, řvu na ně "mapujte tam vepředu"! 43A i 40A nacházím v pohodě (i díky tomu davu, který vepředu mapuje - i když se snažím volit trochu alternativní postupy). Na 40A se rychle rozhoduji. Mohla bych ještě stihnout 38A, která je do 11´.

10´ Jsem od kontroly ještě dost daleku, do minuty bych to nedala, radši se otáčím za "svým" davem a běžíme na 34A. Přijde mi, že na 38B, která je tam od 15 budu moc brzo a vydávám se po cestě na 44A. Když jsem nedaleko 38B, zjišťuji, že zas tak brzy tam nebudu (je cca minuta do jejího umístění), říkám si, ok, půjdu na ní.

15´ S davem čekáme, kdy jako kontrolu 38B přinesou. 10 sec po čase, kdy by tam měla být, nám dochází, že je něco špatně. My jsme špatně. Chvíli češeme hustník a najdeme ji o pár desítek metrů nazpět. Od kontroly odbíháme cca 30 sec po tom, co jsme ji chtěli razit. Což mi trochu komplikuje další plány. 44A je na stanovišti pouze do 17´. Prostě to musím stihnout (i když, ono by se nic nestalo, jen bych si musela počkat, až dojde na pozici B).

16:40 Razím trochu ve stresu 44A. Stihla jsem to. Následující 2 kontroly bez hrozby, že by někam utekly - 49A a 42A.

23´ Razím 42A. Začíná mi docházet, že teď bude klíčové stihnout 50B (je tam do 30). Pokud bych to nestihla, další možnost je až za 8 minut na druhé straně údolí. Což by asi znamenalo několik minut tam na ni čekat. To se mi nechtělo. Byla jsem pro 50B ochotná udělat všechno. Třeba vynechat 39, a pak se na ni vrátit. Snažila jsem se to pálit...

27:15 Razím 39C. Hehe, neuvědomila jsem si, že na ni budu muset čekat do 28. To jsem nemusela tak spěchat. Ok, aspoň se vydýchám. 50B je kousek, to už dáme (jo, od této chvíle už neběžím sama - seběhli jsme se s modrobílými Jardou T. a Tondou Š. a až do cíle jsme si dělali společnost; jasně, chtěla jsem, aby mi utekli, ale Jardovi dělalo potíže ražení kvůli sádře...).

29´ Razím 50B. Dál bez problémů 51A. Po cestě dolů údolím, k oboře, podél obory.

37´ Jsme někde dole u obory. Přemýšlím, jestli to stíháme do cíle. Asi jo. Kluci vypadají odhodlaně, že chtějí sebrat ještě kontroly po cestě zpět. Ok, nejsem máslo, jdu do toho taky. Bereme 45C, 52C.

44:45 Jsme na 35C. Než si ostatní orazí, můžeme běžet (kontrola zde byla od 45´). 35C hlídá Bořan. Volá na nás: "To jste to už jako celý oběhli?" Souhlasně přikyvujeme. Bořan "Tybrďo, tak to celé oběhnou všichni". Jasně. Když to dáme i MY, tak to přeci musí zvládnout všichni:) Bilancuji, kolik toho dám ještě do cíle. Kluci si můžou dovolit víc, já bych radši neriskovala. 47C určitě stojí za to (pokud nepřiběhneme více, jak 2 min po limitu). Vynecháváme ale 36C (kvůli jednomu bodu nemá cenu riskovat).

48´ Razíme 47C. Už zase s nějakým davem. Nějaký pán nejdřív vykřikuje, že běžet na 37C nemá smysl - přece kvůli bodu nepřiběhne pozdě. Čím blíž cíli jsme, tím více se nechá přesvědčit a nakonec má názor, že je to přece po cestě.

54´ Razíme 37C. Plán se zdá jasný - 46C a cíl.

57´ S tříminutovou rezervou dobíháme do cíle.

Až v koridoru mi někdo ukazuje, že vlastně varianta "horem" byla asi lepší. Ale možná pro kluky - pak se lépe stíhaly kontroly úplně na Z - 48, 41, 33). Já bych je stejně nestihla. Navíc - přece jsem na začátku netušila, zda to stihnu oběhnout celé...
A až na shromaždišti přijdu na to, že jsem si vlastně při startu říkala, že po cestě do cíle vezmu 31C. Jo, to by se dalo. V těch 3 minutách, co jsem měla nazbyt. Kdybych si toho všimla. Tak snad příště. Nemusím mít všechno, žejo.
Jo a ty přepsané časy do legitky byla pěkná blbost. Vůbec nebylo vidět ražení, takže jsem musela kontrolovat, zda nemám danou kontrolu oraženou pohmatem - takové Braillovo písmo trochu.
Kdybych měla závod zhodnotit, myslím, že jsem měla víc štěstí, než rozumu.

Jana Peterová, 2. místo, 31 bodů, naběhala 8,6 km

32A - 43A - 40A - 34A - 49A - 42A - 39B - 50B - 51A - 45C - 52C - 35C - 47C - 37C

Michaela Chmelařová, 3. místo, 29 bodů, naběhala 8,9 km

37A - 36A - 47A - 52A - 45B - 50B - 39C - 42B - 49B - 44C - 40C - 43C - 32C

Další komentáře závodníků

Markéta Zelená: SMIK je to pravé ořechové – I PRO VETOŠE
(dorazilo emailem, redakčně jen doplněno o pár odkazů pro lepší orientaci)

Musím říci, že závidím rychlejším borcům / borkyním kteří víceméně mohou vyběhnout kterýmkoli směrem a vědí, že se budou pohybovat po velké části mapy...
To my ostatní (rozuměj méně výkonní, dříve anebo nedávno narození) musíme jaksi navíc hned zpočátku zhodnotit, o jakou část se pokusíme, kde máme větší šanci na více bodů. Volba to není triviální, ale velmi důležitá: když už jednou vyběhnete, plán se nedá moc opravit.

Na Brdech při jubilejním 20. ročníku jsem se vrhla od startu vlevo do západní části, což byla špatná volba – pro běžce mých nekvalit jsem měla zvolit postup opačným směrem a vysbírávat kontroly na východ od startu….po bitvě každý generál.

2014 v Říčanech jsem si dala lepší pozor: bylo jasné, že nemá cenu snažit se doběhnout až do oblasti tříbodovek za silnicí. Vzhledem k počtu účastníků nad 300 jsem se na začátku cíleně vyhýbala postupům, kam běžela většina SMIKspoluběžců... kritické bylo posbírat co nejvíce před silnicí i za cenu kličkování sem a tam mezi kontrolami pohybujícími se dle jízdního řádu, ale jinak než většina davu a za podchodem udržet nervy a neběžet daleko. Tam na rovině uprostřed prostoru dělalo více lidem potíž najít v hustníkách kontrolu – tahle dohledávka se mi povedla a nezdržela mne… V závěru jsem si proto mohla dovolit odvážnější (pro mne) volbu k dvoubodové 37C – doběh do cíle mně pak dal pěkně zabrat, ale díky 17 bodům končím mezi D 32.

2015 na Juliáně byl SMIK ještě mnohem variantnější. V pětiminutovce před vyběhnutím jsem naštěstí rozpoznala správně, že tentokrát se tříbodovek bát nemusím, tady jich pár uloví každý…. A další správná úvaha: do prostoru tankových zákopů za hlavním údolím se nepodívám, to je na mne moc daleko a zůstanu tedy jen v rovinaté části a k ní přilehlým svahům. Takže start a hurá do kopce. Náročné to však bylo na využití všech příležitostí, které se nabízely, jak zmiňují i mistři… z 34B vyrážím s nosem v mapě, chci na 40B, jenže nevidím že přejdu cestu a zarazí mne až hrana svahu - musím zpět – škoda času pro závěru bylo rychlejší jít na céčka umístěna na horní rovině prostoru, jenže já jsem vzpomněla na loňskou 37C a nostalgicky i letos zvolila jako poslední tedy opět 37C ?. Jsem až 37, škoda, mohla jsem být o pár místeček výše při běhu po náhoří (32C) byla naprosto jasná = stejný počet bodů ale s výrazně lepším časem, anebo i ještě kousek lépe – kdybych vzala na náhoří obě céčka (to bylo také reálné) a měla o bod více….. No vždycky je co zlepšovat. SMIK 2015 se mi moc líbil, protože i pro nás, co obsáhneme méně prostoru, byla celá řada možností.

2016 – Aldašín v Jevanech. Letos při rozhodování bohužel musím brát v úvahu poměrně značné nachlazení, nikam se nemůžu hrnout... Navíc ráno najdu mapu s tratí rankingu, který jsem tu běžela naposledy – oběhnout oboru není při SMIKu možné, já jsem měla trat za 116 min a vítězka za 66. takže je jasné, že si člověk musí vybrat jednu ze dvou polovin. Bylo to poměrně snadné, severní polovina měla daleko méně kontrol a tedy běžím na tu jižní. Opět jde o to, neběžet s velkým davem a to se mi daří volbou 31A, pak běžím krásně malé kolečko bez zbytečných cikcaků, kam mi kontroly přiskakují zcela v rámci mých časových možností... Jediné co mrzí, je, že jsem se šetřila a nešla místo 33C na tříbodovku 48 – vzala bych ji buď v pásmu B, nebo o 2 min později v C a za 7 min snad stihla uzávěrku cíle... Škoda že jsem to nezkusila ale omluvou je mi to nachlazení... Hurá další SMIK který se mi povedl...

DÍKY ZA VETOŠE
Markéta Zelená

  

---